Výklad pojmů

Digitální gramotnost je takový soubor teoretických znalostí, praktických dovedností, schopností a postojů v oblasti digitálních technologií, které potřebuje běžný člověk ke kvalitnímu životu v současné společnosti.

Digitální gramotnost má tři základní složky:

• nejznámější je složka „kompetenční” (umět), která se týká především praktických dovedností a schopností efektivně a smysluplně ovládat a užívat digitální technologie (nejen počítače),
• méně známou a silně přehlíženou složkou je složka „motivační” (chtít), která souvisí hlavně s postojem k digitálním technologiím,
• a velice důležitá složka „strategická” (chápat), která představuje především teoretické znalosti a praktické zkušenosti, které jsou potřebné k pochopení souvislostí, smyslu, rizik a možností digitálních technologií.

Digitální gramotnost je velice často odbornou veřejností nesprávně definována pouze z pohledu šíře pokrytí oblastí digitálních technologií, které musí člověk obsáhnout, ale hloubka (úroveň obtížnosti) odpovídajících digitálních kompetencí bývá často opomíjena nebo je definována vágně. Podle těchto definic pak není možné digitální gramotnost měřit ani ověřovat.

Zatímco motivační a strategickou složku digitální gramotnosti není prakticky možné jednoduše, a už vůbec ne objektivně, měřit, tak kompetenční složku objektivně měřit lze, a to například pomocí mezinárodně standardizovaných zkoušek konceptu ECDL/ICDL.

Digitální gramotnost představuje určitou minimální hranici (rozsah a hloubku) digitálních kompetencí, kterou může člověk dosáhnout, případně ji překročit, podobně jako je tomu u jiných typů gramotností. Nikdo nepochybuje o tom, že např. znalost sčítání, procent nebo trojčlenky do matematické gramotnosti patří a že znalost např. trojitých integrálů do matematické gramotnosti nepatří. U digitální gramotnosti je to obdobné, jen těch digitálních kompetencí je mnoho a mnoho je také pohledů na jejich důležitost. Minimální hranice (rozsah a hloubka) digitálních kompetencí, které souvisí s digitální gramotností, se spolu s vývojem digitálních technologií a společnosti v čase stále posouvají.

Pokud má člověk digitální kompetence v definovaném minimálním rozsahu, lze jej označit za digitálně gramotného. Obdobně, pokud jeho digitální kompetence nedosahují alespoň na definovanou hranici, hovoříme o osobě digitálně negramotné nebo o osobě s nízkými digitálními kompetencemi. Pojmy „nízká digitální gramotnost” nebo „zvyšování digitální gramotnosti” postrádají z tohoto pohledu logicky smysl.

Mezinárodní koncept digitální gramotnosti ECDL/ICDL definuje v souvislosti s digitální gramotností nejen minimální rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností, ale také jejich minimální hloubku (obtížnost). Tato hloubka je popsána tzv. ECDL Sylaby, což jsou volně dostupné, strukturované a pravidelně aktualizované mezinárodní standardy, které obsahují výčet konkrétních znalostí a dovedností v dané oblasti digitálních technologií.

Digitální kvalifikace je takový soubor přenositelných digitálních kompetencí, které jsou nejčastěji požadovány při vstupu na trh práce.

Digitální kvalifikace představuje vyšší stupeň digitálních kompetencí, než odpovídá digitální gramotnosti, avšak nikoli co do hloubky, ale především co do rozsahu. Kromě přenositelných kompetencí, které odpovídají digitální gramotnosti, jde například o následující digitální kompetence:

• digitální marketing a sdílení informací,
• zpracování dat v tabulkách a využívání databází,
• práci s prezentacemi a s obrázky,
• plánování projektů nebo základy programování.

Tento pojem je používán především v komunitě mezinárodního konceptu ECDL / ICDL v souvislosti s držiteli Certifikátu ECDL Core (rozsah 7 zkoušek).

Digitální kompetence představují teoretické znalosti, praktické dovednosti, schopnosti a postoje člověka využitelné v oblasti digitálních technologií.

Digitální kompetence se z pohledu účelu dělí na:

• uživatelské digitální kompetence, které souvisí především s užíváním digitálních technologií lhostejno kým, a
• profesní digitální kompetence, které souvisí hlavně s tzv. „IT” profesemi.

Uživatelské digitální kompetence je možné rozdělit do tří skupin, mezi nimiž není pevná hranice, a to na:

• přenositelné digitální kompetence, které jsou široce využitelné v soukromém i pracovním životě, tj. uplatnitelné prakticky kdekoli,
• specifické digitální kompetence, které jsou obvykle spojeny s nějakým zobecněným řešením, a
• nepřenositelné digitální kompetence, které jsou obvykle pevně spojeny s nějakým konkrétním ICT řešením.

V mezinárodním konceptu ECDL je slovní spojení „Digitální kompetence” používáno buď jako zjednodušený název pro „Digitální znalosti a dovednosti”, anebo jako ne zcela správný významový překlad slovního spojení „Digital Competence”. Toto slovní spojení je používané konceptem ECDL v souvislosti s definicí vyšší úrovně digitálních kompetencí, než jaká odpovídá obsahu pojmu Digitální gramotnost.

Člověk, který je vybaven takovým souborem digitálních kompetencí, který odpovídá věcnému obsahu pojmu „Digital Competence”, je z pohledu konceptu ECDL připraven pro vstup na trh práce.

Přenositelné digitální kompetence jsou takové digitální kompetence, které nejsou svázány s konkrétní profesí nebo pracovním místem, s konkrétní aplikací nebo ICT řešením a jsou široce využitelné jak v soukromém, tak v pracovním životě, resp. uplatnitelné prakticky kdekoli.

Přenositelné digitální kompetence jsou někdy zjednodušeně označovány jako základní, protože mají z hlediska uplatnitelnosti obdobný charakter jako čtení, psaní a počítání.

Přenositelné digitální kompetence se v mezinárodním konceptu ECDL rozdělují podle jejich rozsahu a hloubky do čtyř úrovní, podobně, jako je tomu u jazykových dovedností (A1, A2, B1, …):

1. Digital Awareness
2. Digital Literacy
3. Digital Competence
4. Digital Expertise

Mezi typické přenositelné digitální kompetence patří například:

• používání běžných vyhledávačů, vyhodnocování nalezených informací z různých úhlů pohledu, zpracovávání a předávání nalezených informací,
• komunikace prostřednictvím mobilních sítí a internetu, používání elektronické pošty, sdílení dat nebo informací prostřednictvím internetu nebo lokálních sítí,
• vytváření a upravování běžných textových dokumentů, tabulek nebo obrázků, využívání multimediálního obsahu,
• bezpečné chování v prostředí digitálních technologií, zabezpečení dat a informací, rozpoznávání nebezpečí, ochrana osobních údajů a osobní identity,
• nastavování základních parametrů a chování technického vybavení a programového prostředí, výběr programových nástrojů, které jsou vhodné, účelné a efektivní pro řešení konkrétního problému, uvědomování si možností a omezení digitálních technologií,

  … a mnoho dalších.

Přenositelné digitální kompetence jsou kriticky důležitým předpokladem pro schopnost jedince efektivně získávat nové či hlubší specifické a nepřenositelné digitální kompetence. Jsou vhodným a často nutným předpokladem pro osvojení dovedností potřebných pro práci s novými či specializovanými programy nebo technikou, pro pochopení digitálních technologií v souvislostech, pro schopnost samostatně se vzdělávat nebo umět tyto dovednosti dále předávat.

Dostatečný rozsah a hloubka přenositelných digitálních kompetencí jsou také důležitým předpokladem pro vysokou adaptabilitu (přizpůsobitelnost) člověka, a to nejen v rámci trhu práce jako celku, ale také v rámci konkrétního zaměstnavatele. Lidé, kteří mají dostatečný přehled a disponují širokými přenositelnými kompetencemi, daleko častěji a snadněji nalézají vhodné zaměstnání a jsou zaměstnavateli považováni za univerzální a obtížně postradatelné zaměstnance.

Pro digitální kompetence obecně platí, že čím je hloubka konkrétní digitální dovednosti větší, tím méně je tato dovednost přenositelná. Příkladem může být dovednost „umět zmenšit obrázek”, která je plně přenositelná a patří do digitální gramotnosti, zatímco v pokročilé úrovni je například „použití gamma korekce fotografie” dovedností vysoce specifickou, využitelnou jen malým okruhem zaměstnavatelů na trhu práce.

Hranice mezi přenositelnými a specifickými digitálními kompetencemi není přesně daná. Některé specifické digitální kompetence se časem rozšíří do té míry, že se stanou přenositelnými.

Kurzy zaměřené na zvyšování přenositelných digitálních kompetencí jsou například rekvalifikační kurzy Úřadu práce ČR, které akredituje MŠMT:

• Základy obsluhy osobního počítače, Obsluha osobního počítače
• Počítačová gramotnost (dle Sylabů ECDL Core), Počítačová gramotnost (dle Sylabů ECDL Advanced)

MŠMT si pro rekvalifikační kurzy realizované podle mezinárodního konceptu ECDL vybralo tyto ECDL sylaby, které široce pokrývají základní i pokročilé přenositelné kompetence:

• M2 – Práce s počítačem a správa souborů
• M3 – Zpracování textu, AM3 – Pokročilé zpracování textu
• M4 – Práce s tabulkami, AM4 – Pokročilá práce s tabulkami
• M5 – Použití databází, AM5 – Pokročilé použití databází
• M6 – Prezentace, AM6 – Pokročilé prezentace
• M7 – Práce s internetem a komunikace
• M9 – Úpravy digitálních obrázků
• M10 – Tvorba webových stránek
• M12 – Bezpečné používání informačních technologií
• M14 – Spolupráce a výměna informací na internetu
• M15 – Vyhledávání, vyhodnocování a zpracování informací z internetu

Specifické digitální kompetence jsou takové digitální kompetence, které jsou využitelné a uplatnitelné obvykle jen ve spojitosti s určitým sektorem trhu práce, s určitou skupinou podobných povolání nebo se zobecněným a často využívaným technickým či programovým řešením.

Specifické digitální kompetence bývají často mylně zaměňovány, dokonce i odbornou veřejností, za profesní digitální kompetence.

Specifické digitální kompetence není možné vymezit žádným obecným vzdělávacím rámcem. Množství nejrůznějších specifických kompetencí s rozvojem digitálních technologií a jejich aplikací neustále roste a současně potřeby některých specifických kompetencí přirozeně zanikají.

Velice dobrou paralelu, jako příklad rozdílu mezi přenositelnými a specifickými kompetencemi, lze spatřovat v oblasti cizích jazyků. V podmínkách českého trhu práce je základní znalost anglického jazyka v dnešní době považována téměř za přenositelnou dovednost, téměř „všude ji chtějí”, téměř „všude” je různou měrou uplatnitelná, zatímco znalost např. právní angličtiny je typickou specifickou dovedností, kterou chtějí „jen někde”.

Mezinárodní koncept digitální gramotnosti ECDL/ICDL se zabývá především přenositelnými digitálními kompetencemi, ale zasahuje také do oblasti specifických kompetencí prostřednictvím tzv. Národních programů. Jako příklad vzdělávacích programů zaměřených na specifické digitální kompetence lze uvést programy:

• Digital Photography (Česká republika)
• e-Clerk (Polsko)
• e-Guardian (Litva)
• Electronic Signature (Maďarsko)

Mezi typické specifické digitální kompetence patří například:

• schopnost používat komerčně dostupné firemní informační systémy nebo systémy pro řízení vztahů se zákazníky (ERP, CRM),
• schopnost používat komerčně dostupné účetní nebo skladové programy,
• schopnost spravovat obsah webových stránek prostřednictvím redakčních systémů,
• schopnost spravovat obsah systémů pro řízení vzdělávání (LMS),
• schopnost používat agendové systémy státní správy.

  … a mnoho dalších.

Pro schopnost efektivně získávat nové či hlubší specifické kompetence jsou klíčovým předpokladem dostatečně široké přenositelné digitální kompetence, resp. digitální gramotnost. Bez dostatečně širokých přenositelných kompetencí se specifické digitální kompetence získávají velice pomalu, obtížně a nákladně, rychle se zapomínají a lze je jen obtížně účinně předávat.

Větší množství různých specifických digitálních kompetencí, které se týkají různých oblastí digitálních technologií, sice zvyšuje uplatnitelnost na trhu práce, ale nezvyšuje adaptabilitu člověka. Za optimální kombinaci digitálních kompetencí pro vysokou adaptabilitu a uplatnitelnost na trhu práce jsou považovány dostatečně široké přenositelné kompetence doplněné o několik specifických digitálních kompetencí podle zaměření člověka.

Hranice mezi přenositelnými a specifickými digitálními kompetencemi není přesně daná. Některé specifické digitální kompetence se rozšíří do té míry, že se stanou přenositelnými. Obdobně hranice mezi specifickými a nepřenositelnými digitálními kompetencemi není přesně stanovena. Původně nepřenositelné digitální kompetence se mohou časem rozšířit tak, že se z nich stanou specifické.

Nepřenositelné digitální kompetence jsou takové digitální kompetence, které jsou obvykle pevně spojeny s nějakým konkrétním ICT řešením, konkrétní specializovanou technologií nebo konkrétním zaměstnavatelem.

Obvykle není možné tyto digitální kompetence získat ani uplatnit nikde jinde, než přímo u výrobce nebo autora konkrétního řešení, u konkrétního zaměstnavatele nebo u jimi vyškoleného odborného personálu.

Pro schopnost získat snadno a rychle nepřenositelné kompetence jsou důležité dostatečně široké přenositelné digitální kompetence, resp. digitální gramotnost, a poměrně velká zkušenost v podobě podobného typu specifických digitálních kompetencí.

Nepřenositelné digitální kompetence nezvyšují adaptabilitu člověka na trhu práce ani jeho uplatnitelnost. Záleží především na aktuální poptávce na trhu práce. Pokud však poptávka nastane, bývají tito lidé klíčoví a velice obtížně nahraditelní.

Hranice mezi specifickými a nepřenositelnými digitálními kompetencemi není přesně stanovena. Původně nepřenositelné digitální kompetence se mohou časem rozšířit tak, že se z nich stanou specifické.

Uživatelské digitální kompetence jsou takové digitální kompetence, které jsou široce použitelné v běžném životě a souvisí především s ovládáním a užíváním digitálních technologií.

Uživatelské digitální kompetence je možné rozdělit do tří skupin, mezi nimiž není pevná hranice, a to na:

• přenositelné digitální kompetence, které jsou široce využitelné v soukromém i pracovním životě, tj. uplatnitelné prakticky kdekoli,
• specifické digitální kompetence, které jsou obvykle spojeny s nějakým zobecněným řešením, a
• nepřenositelné digitální kompetence, které jsou obvykle pevně spojeny s nějakým konkrétním ICT řešením.

Uživatelské digitální kompetence jsou často nesprávně směšovány s některými profesními digitálními kompetencemi, například s programováním. Pro běžného uživatele digitálních technologií není znalost programování podstatná a potřebná. To však nelze říci o algoritmické logice nebo informatickém myšlení, což jsou digitální kompetence patřící do digitální gramotnosti.

Profesní digitální kompetence jsou digitální kompetence, které se netýkají ovládání nebo využívání digitálních technologií, ale jsou potřebné především k vývoji, výrobě, správě, údržbě nebo podpoře digitálních technologií.

Mezi typické profesní digitální kompetence patří například:

• programování,
• správa sítí,
• správa databází,
• opravy digitálních zařízení,
• práce s pokročilou grafikou,
• správa webových stránek a sociálních médií,
• digitální marketing,
• 3D modelování a tisk,

  … a mnoho dalších.

Digitální začleňování je proces, jehož hlavním smyslem a cílem je odstranění bariér (digitální propasti), které brání člověku ve využívání digitálních technologií.

Hlavním cílem digitálního začleňování není zlepšení digitálních kompetencí člověka, ani dosažení jeho digitální gramotnosti, byť to často bývá vedlejším a samozřejmě vítaným efektem.

Cílovou skupinou pro digitální začleňování jsou například:

• lidé dlouhodobě nezaměstnaní,
• lidé v důchodovém nebo předdůchodovém věku,
• lidé zejména s fyzickým zdravotním postižením,
• lidé bez přístupu k digitálním technologiím,
• lidé s minimálními technickými schopnostmi,
• lidé obtížně vzdělavatelní v rámci standardního „postupného” vzdělávacího systému,
• lidé, kteří nejsou ochotni věnovat čas postupnému vzdělávání,
• lidé s žádnou nebo nízkou motivací pro využívání digitálních technologií,
• lidé s nulovou představou o možnostech, bezpečnosti a účelnosti využívání digitálních technologií.

Mezinárodní koncept digitální gramotnosti ECDL/ICDL nabízí specializované motivační programy zaměřené na digitální začleňování. Příkladem takového programu je program e-Citizen, který byl vyvinut nadací ECDL Foundation ve spolupráci s Irskou informatickou společností a asociací Age Action Ireland a který je využíván v řadě zemí světa v rámci systému jejich sociální politiky.

 

Ing. Jiří Chábera, manažer ECDL Czech Republic